EN ISO 17287 - Silniční vozidla – Ergonomické aspekty dopravních informačních a řídicích systémů – Postup pro hodnocení vhodnosti pro jejich použití při jízdě

Úvod

Norma se týká procesu stanovení a ověřování podmínek vhodnosti užití konkrétního dopravně informačního a řídícího systému řidičem během jízdy. Vhodnost je posuzována na základě slučitelnosti se základními úkony řidiče během vedení vozidla. Soustřeďuje se na tyto aspekty: přiměřenost zasahování do činnosti řidiče, možnost kontroly, účinnost, snadnost zacvičení v užívání. Norma stanovuje i náležitosti, kterými musí výrobce daný systém vybavit, zabezpečit proti nesprávnému užití či zneužití a před následky chybné funkce systému. Určena je navrhovatelům systémů a jejich výrobcům, lze ji zakomponovat do firemního systému řízení jakosti. Je zpracována pro široké spektrum systémů obecně, nikoli pro standardizaci konkrétního výrobku.

1. Předmět normy

Obsahem normy jsou převážně tabulkově uspořádané požadavky na ověřované parametry a vymezení podmínek použití daného systému řidičem za jízdy. Uvedeny jsou požadavky a postupy ověřování.

2. Termíny a definice

rušení (interference) nežádoucí ovlivňování schopnosti řidiče ovládat vozidlo a reagovat na okolní prostředí (pozn. ITS je koncipováno jako podpůrná funkce, nikoli zatěžující)

ovladatelnost (controllability) způsob a stupeň, na němž může řidič ovlivňovat činnost ITS a tempo interakce

výkonnost (účinnost) (efficiency) vynaložené prostředky v poměru k přesnosti a úplnosti dosažení určeného cíle řidičem

učení (learning) nabývání znalostí a osvojování dovedností

pracovní zátěž řidiče (driver workload) stupeň duševního a tělesného úsilí potřebného k tomu, aby řidič splnil konkrétní úlohu

nedovolené užití (improper use) užití takového ITS, které není výrobcem určeno k užití za jízdy

užití v souladu s určením (intended use) užití ITS během jízdy v souladu s normami výrobku, návodem k použití a informacemi poskytnutými výrobcem

4 Požadavky

4.1. Souhrnné požadavky:

• Musí být definováno určené použití ITS a jeho kontext;

• Musí být popsány funkce ITS, které nejsou určeny k použití za jízdy;

• Musí být popsány způsoby prevence před nedovoleným použitím a chybným použitím;

• Musí být popsán způsob indikace chyby systému;

• Ověření vhodnosti použití musí být v souladu s určeným použitím;

• Musí být zaznamenány a zdokumentovány informace o ověření vhodnosti, včetně výsledků ověření.

4.2. Souhrnné požadavky na ověřovací postupy:

Příklad: Hlediska, která mají být ověřena, zejména v souvislosti s bezpečným řízením vozidla:

• Pracovní zátěž řidiče;

• Vykonávání základních úkonů řidičem při vedení vozidla;

• Adaptace řidičova chování, vyvolaná užitím ITS;

• Relevantní aspekty používání ITS (např. snadnost zácviku).

4.3. Plán ověřovacího postupu:

• Vybrané zařízení ITS;

• Kontext používání;

• Kritéria ověření vhodnosti užití zvoleného ITS za jízdy;

• Metody.

Příloha A (informativní) Příklady popisu ITS z pohledu uživatele

Obsahuje ukázkové protokoly požadované identifikace ověřovaného ITS, včetně nedovoleného způsobu užití, prevence chybného a nefunkčního užití a možných chyb systému a jejich důsledků. pro příklad je uveden tabulka 2.

Příloha B (informativní) Popisy příkladů ITS úloh

Obsahuje příklady popisů funkcí ITS a potřebných činností.

Příloha C (informativní) Metody a variace ověřování vhodnosti

Týká se ověřovacích postupů, metod, prostředí a potřebného technického vybavení.

Příklad:

• Simulátor jízdy

• Laboratoř;

• Matematický simulátor;

• Videorekordér;

• Dotazníkové metody.

Příloha D (informativní) Příklady dílčích ověřování

Obsahuje ukázky protokolů ověření konkrétní funkce ITS.