ISO 24101-2 - Inteligentní dopravní systémy – Komunikační infrastruktura pro pozemní mobilní zařízení (CALM) – Část 2: Zkoušení shody managementu aplikace
Aplikační oblast: Zkoušení a certifikace, Komunikace (CALM)
Rok vydání normy a počet stran: Vydána 2010, 66 stran
Zavedení normy do ČSN: nezavedena
Rok zpracování extraktu: 2010
Skupina témat: CALM
Téma normy: Aplikační vrstva CALM
Charakteristika tématu: Základní soubor požadavků na testování aplikační vrstvy CALM
Struktura systému testování aplikační vrstvy CALM
Popis architektury systému testování aplikační vrstvy CALM
Základní popis požadavků na procedury pro testování aplikací CALM
Základní zdrojový kód procedur pro testování
Úvod
Tato mezinárodní norma je součástí skupiny norem, které standardizují rozhraní CALM (komunikační infrastruktura pro pozemní mobilní zařízení). Rozhraní CALM vytváří univerzální komunikační model zajišťující jednoduchou a pružnou výměnu dat mezi vozidly a silniční infrastrukturou. Využití rozhraní CALM ve vozidlových jednotkách a na silniční infrastruktuře umožňuje snadnou realizaci nových telematických služeb jako je například automatický přenos informace o nehodě z havarovaného vozidla, inteligentní dopravní značení s přímou vazbou na projíždějící vozidlo, online sběr dopravních dat z plovoucích vozidel, internet a interaktivní multimediální zábava ve vozidlech. Kromě toho že CALM využívá stávající komunikační infrastrukturu, do budoucna zůstává otevřen i pro nové budoucí systémy komunikace. CALM nahrazuje různé jednoúčelové komunikační protokoly navržené výrobci vozidel a zavádí pro všechny jednotnou komunikační platformu.
Užití
Tato norma slouží k prokazování shody s požadavky na management aplikací. Z toho důvodu je důležitá jak pro výrobce uvádějící zařízení na trh, tak pro kontrolní orgány státní správy.
Pro orgány státní správy přináší norma přehled testovaných parametrů, které musí daná aplikace splňovat, což umožňuje kontrolu nad zařízením přicházejícím na trh v EU.
Pro výrobce telematických zařízení je norma nepostradatelná, protože definuje výrobcům požadavky na testování jejich produktů, bez čehož nemohou zařízení uvést na trh.
1. Předmět normy
Účelem této normy je prokázat shodu aplikací pro management ITS systémů ve vazbě na požadavky stanovené v 1.části normy. Tato norma slouží k definování způsobů a metod prokazování shody s požadavky uvedenými právě v normě 24101-1.
2. Souvisící normy
Architektura systému CALM je podrobně rozepsána v normě ISO 21217, která obsahuje rovněž základní odkazy na jednotlivé dílčí normy, které definují funkčnost jednotlivých subsystémů rozhraní CALM. Jedná se zejména o normy:
ISO/IEC 9646-1
ISO DIS 21217
ITU-T Recommendation (Z.161 – Z.167)
ETSI-ES 201 873-1
ETSI-ES 201 873-2
ETSI-ES 201 873-3
ETSI-ES 201 873-4
ETSI-ES 201 873-5
ETSI-ES 201 873-6
ETSI-ES 201 873-7
3. Termíny a definice
communication station – komunikační bezdrátová stanice komunikující s EUT na rozhraní CALM
normal operation – standardní provoz, kde parametry nastavené před testováním se nemění
test applications – testovací aplikace, které jsou určeny k testování zařízení
test installer – instalace, která slouží k provedení zkoušení shody
test operator – operátor, který zajišťuje provedení zkoušení shody
verification means – prostředky, které verifikují naměřené hodnoty při testování
5. Obecně
Metodiku a koncept prokazování shody managementu aplikací obsahuje norma ISO/IEC 9646-1:1994.
Management aplikací je vyvinut dle ISO 24101-1 a SW je uložen v jednotce pro prokazování shody (EUT) (např. OBU, OBE).
Přístup k prokazování shody je následující:
Definování požadavků na EUT
Příprava na implementaci požadavků
Příprava na testování (testovací aplikace, systém pro verifikaci)
Instalace managementu aplikací do EUT, instalace testovacích aplikací
Provedení testů shody
Analýza výsledků
6. Funkcionalita jednotlivých prvků
Kapitola definuje role a úlohy jednotlivých prvků systémů:
Aplikace pro testování
Operátor pro testování
Instalátor pro testování
Prostředky pro verifikaci
Tato norma nedefinuje způsoby propojení jednotlivých prvků v systému při testování.
7. Případy pro testování
Kapitola definuje testy pro prokazování shody.
Obecné
Testy se člení na testy základní (verifikace provozu při standardních stavech) a dodatečné (verifikace provozu jednotky při nestandardních situacích).
Základní testy (příklad v tabulce z celkem 10 testů)
Číslo testu | Název testu |
T-1 | Instalace aplikace |
T-2 | Modifikace aplikace |
T-3 | Odinstalace aplikace |
|
|
|
|
Dodatečné testy (příklad v tabulce z celkem 9 testů)
Číslo testu | Název testu |
T-11 | Přihlášení operátora |
T-12 | Řídicí certifikát |
T-13 | Stejné jméno souboru |
|
|
|
|
8. Podmínky pro provedení testů
Kapitola definuje podmínky pro provádění testů shody.
Jsou definovány požadavky na :
Testovací aplikace
Dočasné testovací soubory
Bezpečnostní informaci (šifrovací klíč)
Řídicí certifikát pro kontrolu přístupu
Kombinace testovacích podmínek
9. Testovací procedury
Kapitola popisuje a odkazuje se na detailní popisy testovacích procedur uvedených v přílohách.
Příloha A – testovací procedury pro soubor základních testů
Příloha B - testovací procedury pro soubor dodatečných testů
Přílohy A, B – záznamy z provedení testů
Příloha C – příkazy při testovacích procedurách
10. Výsledky testů
Přílohy A a B rovněž obsahují předepsané výstupy jednotlivých testů (příloha A pro základní testy, příloha B pro dodatečné).
11. Dokumentace z provedení testů shody
Prohlášení výrobce (ICS) k výrobku, který splňuje požadavky na výrobek dle provedených testů touto normou, šablony uvádí příloha D.
Prohlášení dodavatele (IXIT), že produkt byl testován ve speciálních podmínkách, které umožňuje pouze zkušební laboratoř. Šablony pro prohlášení uvádí příloha E.
Každý test a jeho výsledek musí být zaznamenán, musí být zřejmý výstup, zda výsledek splnil či nesplnil kritéria.
Příloha A (normativní) Základní testy
Příloha A definuje 10 základních testů, pro každý test je zpracován popis programu pro naprogramování.
Příloha B (normativní) Dodatečné testy
Příloha B definuje 9 dodatečných testů, pro každý test je zpracován popis programu pro naprogramování.
Příloha C (informativní) Příkazy pro testovací procedury
Příloha C popisuje a vysvětluje význam jednotlivých příkazů používaných při testování.
Příloha D (normativní) Vzory pro prohlášení výrobce / dodavatele o provedení testů shody
Příloha D uvádí vzory (šablony) pro prohlášení o provedení testů na zařízení.
Příloha E (normativní) Vzory pro prohlášení výrobce / dodavatele o provedení dodatečných testů shody
Příloha E uvádí vzory (šablony) pro prohlášení o provedení dodatečných testů na zařízení.